„Budou z nich prarodiče!“ Kopeček někdy přijde jako překvapení, jindy jako potvrzení dlouho očekávaného okamžiku. V páru novopečených rodičů nastává po příchodu miminka šok. S nimi se děje něco podobného: přichází výzva vžít se do nové role prarodičů.
Pouto navázané s vnoučaty je bezesporu jedinečné. Vzhledem k tomu, že zodpovědnost za výchovu leží na rodičích, mohou prarodiče bez pocitu viny relaxovat a hýčkat malého. A možná i souhlas s věcmi, které nedovolili vlastním dětem.
Rozmazlovat vnouče ale neznamená rozmazlovat ho. Ve skutečnosti je možné vytvořit velmi pevnou vazbu, která není založena na neustálém překračování limitů. Tak jako? Stimulace inteligence dítěte, aniž by se ztratily jeho zájmy; pomáhá mu objevit potěšení z učení věcí, které se netýkají pouze školního obsahu; vyprávět mu příběhy a povzbuzovat ho, aby je vytvářel; učit ji vařit, oblékat panenky, opravovat hračky…
Mohou také svým vnoučatům vyprávět, jací byli jejich rodiče, když byli dětmi, jaké byly jejich oblíbené hry a jak si užívali dětství. Je jako most, který spojuje generace a umožňuje nám poznat naše kořeny.
Navíc mohou být prarodiče duchovními průvodci, kteří učí, jak se modlit, zpívat a hrát hry, které přesahují čas. Zábava a náklonnost se násobí, když spolu sdílejí tyto chvíle. Prarodiče jsou nevyčerpatelným zdrojem moudrosti a lásky.
Nezbytná podpora
Prarodiče jsou samotnou podstatou rodinné historie. Jsou to strážci vzpomínek a zážitků, které obohacují naše životy. Prostřednictvím svých příběhů mohou přenést ty nejmenší do minulých časů a ukázat jim, jaký byl tehdejší život, zvyky a tradice.
Mohou také svým vnoučatům vyprávět, jací byli jejich rodiče, když byli dětmi, jaké byly jejich oblíbené hry a jak si užívali dětství. Je jako most, který spojuje generace a umožňuje nám poznat naše kořeny.
Role prarodičů navíc většinou v některých situacích představuje pro rodiče velkou pomoc. Klid je v tom, že – jelikož toho malého milují – není nikdo lepší než oni, kdo by se o něj postaral. Pokud máma s tátou mají například večeři, prarodiče většinou ochotně a rádi vnouče přivítají doma a postarají se o něj, když jsou rodiče pryč.
Být prarodiči však neznamená být „druhými rodiči“. Jejich funkce je tak důležitá, že předpokládat, že zastupují rodiče, by ji odvádělo od pozornosti.
Představení nové role
Adaptace na roli prarodiče není vždy snadný úkol. Budeme muset vidět, co znamená mít vnouče ve fantazii každého člověka. Pro mnohé to znamená možnost dát svému životu nový smysl: cítit se znovu užiteční a užívat si hraní her tak, jak se to snad už dlouho nestalo. Pro jiné je to naopak spojeno s pojmem stáří, jako by dědeček a stařík byli synonyma a samozřejmě v těchto případech prvotní vjem většinou nebývá tak příjemný.
Je ale pravda, že svět se hodně změnil. Natolik, že si dnes dospělí udržují aktivní život až do velmi pokročilého věku. Dříve byly ženy výhradně v domácnosti, jejich přirozeným údělem bylo být matkou a poté babičkou, která se „na plný úvazek“ věnovala péči o svá vnoučata. Ale dnes babičky nejen zůstávají mladé, ale baví je dělat aktivity, chodit ven s přáteli a dokonce studovat předmět, který zůstal nevyřízený. To znamená, že někdy nemají všechen čas, který by rodiče chtěli o dítě pečovat. Ale nebojte se, protože to přidává velmi zajímavou přísadu do pouta s vašimi vnoučaty. Být vitálními prarodiči plnými projektů je jedním z nejkrásnějších příkladů života, který lze dětem dopřát.
Autorkou tohoto článku je: Redaktorka Martina Hovorková
Zdrojem fotografií v tomto příspěvku je: pixabay.com a freepik.com
